Navigace
Obsah
PERNŠTEJNOVÉRod pocházející z jihozápadní Moravy. Politický i mocenský rozmach zahájil Jan I. a Vilém II. v 15. století ve službách Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína. Největšího majetkového rozmachu dosáhl rod za Viléma II. z Pernštejna ve druhé polovině 15. století, kdy Pernštejnové drží rozsáhlá dominia na Moravě i v Čechách (hlavní centra Prostějov, Pardubice). Vilém se za vlády Vladislava Jagellonského aktivně přičinil o smír české šlechty a královských měst, který hrozil vypuknutím otevřené války. Jeho syn Jan II. byl významným představitelem luteránsky orientovaných utrakvistů a po smrti Ludvíka Jagellonského se o něm spekulovalo jako o možném kandidátovi na uprázdněný královský trůn. Slíbil však poslušnost nově zvolenému Ferdinandovi I., což jeho synům otevřelo cestu k oslnivé dvorské kariéře. V dějinách litomyšlského panství a zámku nelze nezmínit Vratislava z Pernštejna, který zámek přeměnil v reprezentativní renesanční sídlo. Když poslední z jeho synů Jan nešťastně zemřel, uzavřela se po meči kapitola jednoho z největších českých aristorkatických rodů. Z rukou dcer a vnuček přešel majetek pernštejnského rodu v držení dalších šlechtických rodin. Poslední členkou Frebonií z Pernštejna (†1646) se historie Pernštejnů uzavírá docela. |
TRAUTTMANSDORFOVÉRod původem ze Štýrska (z Tratmannsdorff u Gleichenberka) existoval jak v knížecí tak hraběcí větvi. Předkem všech dnes žijících členů rodu byl Maxmilián z Trauttmansdorfu (1584-1650), držitel Litomyšle. Maxmilián byl nejvyšším hofmistrem a diplomatem ve službách Ferdinanda II. za třicetileté války. Pro své zásluhy byl povýšen na říšského hraběte. Roku 1627 získal český inkolát (domovské právo) a stal se držitelem řádu zlatého rouna. Díky pobělohorskýmkonfiskacím položil základ rodovému majetku v Čechách. Litomyšl po něm zdědil druhorozený syn Jan Bedřich (1619-1696). Od něj přešlo panství na jeho druhorozeného syna Františka Václava (tajný rada, místodržící a nejvyšší komorník království Českého). František Václav po sobě zanechal jen dcery a litomyšlský majetek proto odkazuje Marii Josefě, provdané za Františka Josefa Valdštejn-Vartemberka. Touto cestou se roku 1753 stávají na dlouhou dobu novými majiteli panství právě Valdštejn-Vartemberkové. |
VALDŠTEJN-VARTEMBERKOVÉLitomyšlské panství držela duchcovsko-litomyšlská linie tohoto starobylého českého rodu, jejímž zakladatelem byl první držitel Litomyšle František Josef. Litomyšlské panství se v duchcovsko-litomyšlském rodě dědilo po sekundogeniturní linii (druhorození synové). Primogeniturním potomkům (prvorozeným) náležela držba zámku Duchcov. Zmiňovaný František Josef byl významným politikem na dvoře císařovny Marie Terezie a za své zásluhy si vymohl majestát (1785), kterým bylo dovolno, aby on a jeho potomci mohli k rodovému jménu z Valdštejna připojit i predikát z Vartemberka. (Vartemberkové byli starý český rod, který si největší slávy dobyl ve 14. a 15. století. Poslední Vartemberk umírá na počátku 17. století v exilu, z důvodu účasti na druhém stavovském povstání.) Po vymření rodu Valdštejnové, jakožto vzdálení příbuzní Vartemberků (oba rody odvozují svůj původ od šlechtického rodu Markvarticů) dlouho usilovali o uznání svého nástupnictví po Vartembercích (jednalo se o vysoce prestižní záležitost). |
THURN-TAXISOVÉRod pocházející původem z Itálie (Bergamo), který je připomínán už k roku 1117 s přídomkem della Tassis. Od 15. století vstoupili do služeb rakouských Habsburků (od 16. století se Thurn-Taxisové stali správci všech pošt a poštovních spojení v Říši, díky čemuž rodina velmi zbohatla). V 17. století získávají po vymřelém, italském, milánském rodu druhé jméno Thurn (della Torre). Ve stejné době se stávají říšskými knížaty, což jim zaručuje právo hlasovat na říšské knížecí radě, a proto se usazují v Řezně, kde je dodnes jejich hlavní sídlo. O litomyšlské panství přišli Thurn-Taxisové bezprostředně po 2. světové válce. |
|
|
