Navigace
Obsah
Polyxena z Pernštejna
Polyxena (1566 – 24. května 1642) byla devátým potomkem Vratislava z Pernštejna a Marie Manrique de Lara. Roku 1587 se jedenadvacetiletá Polyxena provdala za Viléma z Rožmberka, který byl v době sňatku, o zhruba třicet let starší než ona. Druhé manželství uzavřela 23. listopadu 1603 s nejvyšším kancléřem Zdeňkem Vojtěchem Popelem z Lobkovic. Lobkovic nebyl příliš majetný, byl však vzdělaným a uznávaným politikem a hlavou české katolické šlechty. Roku 1609 se z tohoto harmonického manželství narodil jediný syn Václav Eusebius Popel z Lobkovic, předek všech současných příslušníků rodu Lobkoviců. Zdeněk Vojtěch z Lobkovic v předvečer druhého stavovského povstání nepodepsal Rudolfův Majestát a společně s manželkou Polyxenou byl nadšeným příznivcem přijetí Ferdinanda Štýrského za českého krále. Při třetí pražské defenestraci pak Polyxena poskytla ve svém pražském domě azyl Vilému Slavatovi a Bořitu Ignáci z Martinic, místodržícím vyhozeným z oken české kanceláře. Jako věrná katolička roku 1628 (v roce manželovy smrti) věnovala klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné v Praze vzácnou voskovou sošku - Pražské Jezulátko (Polyxenina matka Marie Manrique ji dostala jako svatební dar od své matky u příležitosti svého sňatku s Vratislavem).
Polyxena z Lobkovic, ochraňuje ve svém domě královské místodržící Slavatu a Martinice, svržené z oken královského hradu v Praze roku 1618,
obraz Václava Brožíka
