Navigace
Obsah
Přízraky, pohybující se předměty, ztracený poklad a tajemní zednáři – to jsou mystéria romantického renesančního zámku, který je ozdobou východočeského města Litomyšl. Za jeho zdmi se dějí věci, ze kterých běhá mráz po zádech. Málokdo by řekl, s kolika záhadami se i na českém zámku lze setkat. Vypravte se s Enigmou na vzrušující prohlídku tajemného sídla, které je klenotem nejen mezi památkami, ale i tuzemskými mystérii…
Vůně jarního dopoledne, orosené zelené zahrady, svatební průvod opodál a okouzlující zámek Litomyšl před námi. Chybí už jen tóny smyčcového kvartetu od zdejšího rodáka Bedřicha Smetany (1824–1884). Národní klenot, zapsaný v seznamu Světového dědictví UNESCO, k němuž se právě blížíme, vyzařuje klidnou a uvolněnou atmosféru. Málokdo by řekl, že historie zámku ukrývá několik temných pověstí a že v jeho místnostech mají sídlit duchové! Vydáváme se proto s Enigmou za kastelánkou Janou Sehnalovou, aby nás zdejší říší záhad provedla. A že skutečně je nač se těšit! Tajemné historické legendy, které dodnes zanechaly v místnostech svůj otisk, duchovní bytosti, jejichž přítomnost cítí návštěvníci i průvodci a svědectví o nevysvětlitelných jevech. S tím vším se na zámku můžete setkat. Není pro nás tedy velkým překvapením, že pověstné mrazení v zádech zažijeme při reportáži několikrát i my sami...
Prokleté jižní křídlo
Tajemné jevy, s nimiž se v litomyšlském sídle střetneme, mají své kořeny v dávné historii. První zmínky o něm, ještě coby dřevěném hradišti, pocházejí z roku 
A právě v něm se mají záhady koncentrovat! „Tudy šly dějiny. Když se odehrává něco nevysvětlitelného, je to právě zde. Senzibilové cítí, že tady je silná energie,“ říká pro Enigmu kastelánka Jana Sehnalová. „Lidé se na tom poměrně shodují, v některých místnostech se dějí věci, které se nedají jen tak lehce rozumem vysvětlit.“ Na jaké strašidelné úkazy za chladnými zdmi romantického panství narazíme?
Trest lakomé hraběnky
Mystéria zámku Litomyšl mají prapůvod ve starodávných pověstech. První historka, která se k němu váže, pojednává o „marnivé hraběnce“. Jedná se o šlechtičnu, která panství obývá v době vlády proslulého rodu Pernštejnů (mohlo se tedy jednat zhruba o přelom 
šlechtična vyjde na procházku, zastavuje ji žebračka a žádá ji o almužnu. Je však odmítnuta, a proto uvalí na hraběnku, a potažmo i zámek, nekonečné prokletí. Jak vypráví dnešní kastelánka: „Žebračka jí řekla, že ji proklíná. Protože zatímco její rodina umírá hlady, ona šeredí božím darem – jídlem. Na to konto se měla marnivá hraběnka propadnout uprostřed druhého nádvoří do podzemí. Její duše se na zámku prý od té doby zjevovala.“ To však ještě není celé. Příběh má tragickou dohru, jejímuž vylíčení jsme byli přítomni přímo na místě činu!
Padá strop, stěny se zužují
Kastelánka odemyká těžké dveře vedoucí do prostor druhého prohlídkového okruhu. Jedná se o část, kde měly být paranormální jevy několikrát pozorovány i návštěvníky či samotnými průvodci. Tady s Enigmou nemůžeme
chybět! V potemnělé, opuštěné chodbě vidíme do místností vybavených překrásným empírovým nábytkem, na nás ale padá chlad. Paní Sehnalová nás vede do nevelké místnosti, kde se však klima rázem změní. Zima se nám dostává pod kůži, ale jinak, než je obvyklé. Stojíme v pokoji vybaveném odpočinkovými křesílky, stolem a vitrínkou a soustředíme se na atmosféru místa. „Hodně lidí říká, že tu je jiný chlad než v ostatních místnostech. Jsou senzitivní lidé, kteří zde prý cítí, jako by se k nim přitahovaly stěny a padal na ně strop. Někteří tudy nechtějí provádět. Já tu ale takové prožitky nemám,“ popisuje Jana Sehnalová a rozhlíží se kolem. Právě tady se měla odehrát další část příběhu o marnivé hraběnce. V tomto pokoji prý její duch prosil o vykoupení z prokletí, které jí nedopřeje posmrtného klidu.
Podivná smrt potulného mnicha
Poté, co legendární hraběnka zemře krutou smrtí, má se na zámku zjevovat její duše. Plamínek naděje svitne až v momentě, kdy na panství přijíždí toulavý mnich. Protože ho služebnictvo nemá kde ubytovat, ustelou mu v pokoji, který
je okupován bludnou duší. Zde se má řeholníkovi zjevit šlechtična a žádat jej o pomoc. Prosí ho, aby zašel za stařenou, která ji proklela, a žebrá o odpuštění. Jedinou podmínkou je, že o tom nesmí s nikým promluvit. Mnich časně ráno sedne na koně a tryskem míří ze zámku. Strážím je však jeho spěch podezřelý. Domnívají se, že něco ukradl, a proto jej zastaví. Jeho jedinou možnou obranou je jít s pravdou ven. Jakmile však tajemství vysloví, jeho kůň se postaví na zadní a shodí ho. Muž je na místě mrtev. Proto má hraběnka strašit v zámecké komnatě dodnes. Mohou podivné pocity v tomto místě skutečně souviset s její osobou? Navíc se nejedná o jedinou bytost, jejíž přítomnost zde prý někteří cítí. O kousek dále je ještě jedna místnost, v níž mají přebývat zemřelí.
Duchům za zády
Z pokoje, kde měl přespat mnich z pověsti, vycházíme ven a míříme do menší světlé komnaty. Dominují jí čtyři ozdobné židle, rozestavěné kolem kulatého 
stolu. Přestože jsou očividně prázdné, někdo v nich prý přece jen sedí. „Lidé říkají, a já mám také takový pocit, že jsou tyto čtyři židle obsazené. Stejně jako předtím, i tady vnímám podivný chlad. Ale je mi tu příjemně. Jestli tu jsou duchové, jsou hodní,“ říká kastelánka. Představa nehmotných bytostí, které sedí jen půl metru od nás, vyvolává nepříjemné mrazení. A tyto pocity podpoří ještě další historka: „Tam na stole je modrý kalamář, který se občas sám od sebe pohne, nebo zavibruje. Přitom
v místnosti nikdo nechodí, aby se mohlo jednat o následek otřesů podlahy. Takový prožitek je opravdu strašidelný, to jste pak rádi, když tu nejste sami.“ Dopadá na nás tíživý pocit a na rukou máme husí kůži. Je to snad jen pouhá sugesce? Když kastelánka odemyká dveře a bere za kliku, nehmotné cosi o sobě dá znovu vědět. Dveře nejdou otevřít a my se dostaneme ven až na několikátý pokus. „Není důvod, aby se vrata zasekla, někdy mám pocit, jako by tu kliku někdo držel,“ říká Jana Sehnalová. Celé křídlo, v němž se nacházíme, má občas děsit průvodce. Enigma získala další svědectví.
Nevysvětlitelné kroky
Na arkádovém ochozu se setkáváme s další průvodkyní, Martinou. Během svého dlouholetého působení na zámku se prý s nevysvětlitelnými jevy
střetla hned několikrát. Její první neuvěřitelný zážitek se odehrál v pokoji se čtyřmi židlemi, z něhož jsme právě odešli. „Jednou, když skončily noční prohlídky, asi v půl jedné v noci, jsme s ostatními uklízeli. Najednou se ozval ohromný dusot, všechno se třáslo a my si mysleli, že snad jde další prohlídka, která není hlášená. Odhadovali jsme to tak na skupinu třiceti lidí. Jenže kdo může provázet, když my jsme tu všichni?“ líčí průvodkyně svůj údiv. „Zdálo se, jako by se to hnalo k nám, tak jsme se šli podívat, co se děje. Jenže v místnostech nikdo nebyl! Najednou to ustalo a my jsme ničemu nerozuměli.“ Co tehdy skupina průvodců slyšela? Mohlo se jednat o bytosti z místnosti se čtyřmi židlemi? Nebo snad máme hledat souvislost s pověstí o marnivé hraběnce? Možnost je ovšem i taková, že zámek obchází bílá paní!
Kdo je bílá paní?
Jako každý správný zámek, má prý i Litomyšl svou bílou paní. Kastelánka nám 
říká o pověsti, podle níž měla na zámku setrvávat duše šlechtičny Marie Manrique de Lary y Mendozy (1538–1608), manželky Vratislava z Pernštejna. Právě pro ni totiž nechal Pernštejn sídlo vystavět. A protože vzniklo z velké lásky, ona si jej oblíbila a její duše se na něm údajně dodnes zjevuje. Podle pověsti se měla jednou objevit před jistou služebnou a vzkázat přes ni osazenstvu zámku, aby zlepšilo své mravy. Dokonce prý zkroutila cínový talíř jako důkaz své návštěvy! Ten však zapadl v toku dějin a dnes o jeho existenci nic nevíme. Jestli se poměry skutečně zlepšily, to se, alespoň podle kastelánky, říci nedá. Tato pověst je zřejmě jen mýtem, který má být veřejnosti výstrahou, aby zlepšila své chování. Je to ale opravdu jen pouhá legenda? Jak nás upozorňuje průvodkyně, existuje ještě jedna postava, z níž mají zdejší pracovníci i návštěvníci obavy. Je vypodobněna na obraze v prvním prohlídkovém okruhu a někteří průvodci už kvůli ní nechtějí do těchto míst vůbec chodit!
Obraz mrtvé dívky
V jedné místnosti je rodová galerie bývalých majitelů zámku a mezi nimi je obraz asi jedenáctileté holčičky. Jedná se údajně o dceru posledního místního
hraběte, která přes své mládí a pevné zdraví náhle zemřela. Jenže její rodina neměla žádnou její podobiznu. Rodiče proto povolají malíře, aby ztvárnil alespoň její mrtvou schránku. Požádají ho ale, aby jejich dceři namaloval otevřené oči. Dívčin obraz dnes v pokoji skutečně visí a nikdo by nepoznal, že byla předlohou mrtvola. Dojmu, že jde o obraz živého dítěte, nebrání ani pozice rukou, jimiž si drží na prsou květiny. Jenže negativní energií to zde prý doslova sálá! „Často zde nechtějí provázet studenti, kteří jsou k těmto věcem více vnímaví. Jedna ze studentek mi například říkala, že tady ztrácí řeč, brní ji nohy a nechce sem chodit. Také si vzpomínám, že za mnou jednou po prohlídce přišel jistý pán a tvrdil, že holčičku potkal na schodech,“ líčí mrazivé zážitky průvodkyně. Obchází zámkem duch této zemřelé dívenky?
Kde je ukrytý poklad?
Díváme se na dívčin obraz, ale naše dojmy už jsou o něco méně znepokojující než ty, které jsme zažili v místnosti se čtyřmi židlemi. Vypravujeme se proto za 
další záhadou. Tou je místní poklad, k němuž má vést jinotaj umístěný přímo na fasádě zámku. Je to pět písmen G, která jsou vypodobněna nad postavou vousatého muže. Kdo prý přijde na to, co písmena znamenají, získá popis cesty k tak obrovskému pokladu, že si bude moci koupit celé zámecké návrší! Nikomu se však doposud nepodařilo mystérium vyřešit. „Lidé tipují, že se může jednat o pět rytířských ctností, to by tak v latině vycházelo. Ovšem k pokladu to nevede,“ říká kastelánka. Co jsou tedy tajemná písmena zač? A proč by měla znamenat cestu k bohatství? Žádná legenda o ničem takovém nehovoří a poklad tak možná vůbec neexistuje. Tajemstvím však stále není konec. Za dalším se jdeme podívat do zámecké kaple, kde nad oltářem visí zednářský znak. Bylo snad sídlo baštou této tajné společnosti?
Zednáři v Litomyšli?
Kaple s šedivými lavicemi a ozdobným bílo-zlatým oltářem vpředu není na první pohled ničím neobvyklá. Stačí se však podívat vzhůru, kde je umístěn zednářský symbol oka. Co tady dělá? „Nikdo z bývalých majitelů zámku nebyl
zednář,“ říká Jana Sehnalová. Proč je tedy právě zde tento znak? To zůstává záhadou. Zámek dvakrát vyhořel a jeho původní mobiliář je téměř minimální. Původ některých věcí se tak nedá dohledat. Ke kapli se navíc váže ještě jeden zajímavý příběh, jejž prožila sama kastelánka. Před tím, než začala na zámku pracovat, měla o kapli opakovaný sen: „Když jsem ještě pracovala na zámku v Častolovicích, zdálo se mi, že jsem kastelánkou na úplně jiném, ohromném zámku a viděla jsem tam kapli. Měla šedivé lavice a byl tam symbol zednářského oka. Sen se asi dvakrát opakoval. Když jsem nastupovala sem, nikdy předtím jsem tu nebyla. Přišla jsem do zdejší kaple a byla přesně jako v tom snu.“ Šlo jen o náhodu, nebo už tehdy o sobě dala vědět mystéria zámku Litomyšl?
V mystickém podzemí...
Jednou z atrakcí areálu je podzemí, které bylo zpřístupněno teprve nedávno. Právě zde se nachází místo, kam se měla podle pověsti propadnout marnivá 
hraběnka. Dostáváme potřebné vybavení – helmu s čelovkou a baterku – a vyrážíme do zablácených, kamenitých chodeb za dalšími mystérii. Podzemí je jednou z prohlídkových tras. Jak nám popisuje paní kastelánka, s tímto místem se pojí jen jedna nepříjemná zkušenost. „Měla jsem úžasného průvodce, který chodil 14 dní v podzemí, ale pak mi najednou oznámil, že už do podzemí nepůjde za žádnou cenu. Skončil dokonce jako průvodce celkově a nikomu neřekl důvod.“ Mohl se snad v kamenných chodbách setkat s entitami, jejichž přítomnost tuší v komnatách zámku mnoho průvodců? Když procházíme magickými zavodněnými cestami a skláníme hlavy pod nízkými stropy, cítíme čerstvý vzduch a jemné napětí. To se stále zvyšuje, čím blíže jsme místu známému z pověsti. Když klesneme do hloubky
Jen dobří duchové
Prožitek z magického panství je nezapomenutelný. Jelikož na zámku právě probíhá akce, na níž jsou přítomni lidé zabývající se záhadami, chceme se na zámecké tajemno zeptat jednoho ze senzibilů. Tím je Alois Macháček, který se věnuje psychoterapii pomocí karet a data narození a meditaci s tibetskými mísami. „Tady je spíše pozitivní energie. Lidé, kteří sem jezdí na astrovíkendy (esoterický festival – pozn. red.), jsou zdejší atmosférou nadšeni. Odjíždí odsud vždy rozradostnění. Energii tu načerpávají,“ říká nám senzibil. A duchovní bytosti? „Podle fotografií mohu říct, že tu něco pravděpodobně je, ale není to negativního rázu. Nejsou to žádné škodlivé dušičky, spíše tomuto místu pomáhají.“ Podobný dojem má i kastelánka Jana Sehnalová. Pokud jsou na zámku nějací duchové, prý nejsou zlí. Rekapitulujeme si tajemné pověsti a zážitky, o kterých jsme se na zámku doslechli a oživujeme si mrazivou atmosféru, jež nás zde provázela. Budete mít při návštěvě Litomyšle stejné pocity i vy?
Michaela Vondrušková
(článek z časopisu Enigma 06/2011)
Bílá paní na litomyšlském zámku - obraz J.Motáka
